Na semináři o Public Relations v Ústí nad Labem jsem se dozvěděl, jak nejlépe zapůsobit na dívku, když jí budu chtít pozvat na rande. Slouží k tomu řada nástrojů a mechanismů, které jistě zaberou, sic to bude stát mnoho úsilí a potu, ovšem mě to nebude stát majland.

• „Když pozná mladý muž dívku a tvrdí jí, jak skvělý je chlap, je to reklama.“
• „Když jí tvrdí, jak je přitažlivá, je to reklama.“
• „Když se pro něj, ale dívka rozhodne, neboť se o něm doslechla od jiných, pak se jedná o Public Relations.“

Takto by se dala snadno vysvětlit definice pro dnes již známý pojem Public Relation. Cíle PR se zcela liší od cílů marketingu! PR přísluší vytváření důvěryhodného image vůči veřejnosti, přičemž marketing se orientuje na podporu zvýšení obratu resp. uplatnění produktů na trh. Vymezení je zcela jednoznačné: PR je reklama bez transferu peněz. Proti sobě tak stojí například tisková zpráva (PR) a inzerát (reklama).

(more…)

K čemu to lze použít:

1. Party a YouTube – pokud máte k dispozici projektor, není nic lepšího než při párty sledovat „úchylárny“ z YouTube.
2. Ranní snídaně a CNN – pokud chcete prolistovat noviny a snídat u toho (rukama ;o)).
3. „Browsdání“ – když prostě jen tak chcete koukat, co se kde děje.
4. … navrhněte další!

Pokud uživatele server zaujme, doděláme mnoho další funkcionality – především samozřejmě možnost přidat si vlastní RSS kanály, sdílet kanály s ostatními, mixovat je do sebe podle klíčových slov, atd – prostě vše, co by pořádná RSS čtečka měla mít.

Na co dalšího by se dal PageListr.com použít? Co si o tom vlastně myslíte?

Neobyčejné (like.no.other) zážitky přináší již po třetí v řadě reklama na Sony – nyní digitální fotoaparáty. Vtáhne vás koncept „to jste ještě neviděli.“ Tentokrát je to město plné pěny. Kolemjdoucí lidé jsou uvytržení z neskutečného pohledu a sahají jeden po druhém do kapsy pro fotoaparáty a dělají neskutečné (like.no.other) obrázky.

Osobně mi to již nepřijde tak silné, jako první dvě, ale kdo ví – možná naopak větší důraz na zapojení lidí udělá svoje. (Reklamu spáchala londýnská agentura Fallon.)

1. Nejdříve jim pošlete mýdlo… (v ruštině podobnost slov mail a mýdlo):

2. … a potom zpracujte demo ukázku rozhraní mailu tak, aby si ji opravdu prohlédli:

Super počin od ruské Saatchi & Saatchi trochu mixuje postupy použité v kultovní Sony Bravia reklamě a TNT lidských hodinkách.

Přiznám se vám bezmučení, že většinu televizní reklamy nechápu. Nevím, jestli proto, že jsem tak natvrdlý nebo proto, že je prostě udělaná špatně. Na téhle reklamě je dokonalé (mimo dalších věci) to, že vezme někoho tak natvrdlého a ztraceného v pitomých reklamních archetypech jako jsem já a pěkně krůček po krůču, mu ukáže, jak jsou motivace za nákupem konkrétního produktu poskládané za sebe. A krásně ukazuje, že i při tak triviální myšlence jako koupit si dobré boty na fotbal, abych neměl rozbité nohy, je úvaha proč to stojí za to, dalece se vinoucím se klubkem propojení, spojení a napojení desítek obazů a myšlenek a zabírá dvě minuty. Ano, takhle pomalu a polopaticky já potřebuji vysvětlit benefity produktu pro mě jako spotřebitele, abych pochopil, že tohle jsou prostě dobré boty ;o).

A navíc – tak či onak – je to nádherný filmový příběh, s překrásnou hudbou a uchvacující kamerou – ne nepřipomínající Monty Pythonovský Galaxy Song. (Ano, asi jako Mrs. Brown se tvářím celou dobu když znovu a znovu sleduji tenhle spot na boty Nomis.)

Jediné, co nechápu, je proč nebyla myšlenka protažena na web. Dovedu si živě představit tento spot jako interaktivní „svět“ myšlenek a motivací, který by každého doslova vtáhl do děje. Kreativně na svědomí má tenhle kousek newyorská agentura Johannes Leonardo.

Pokud se muž v civilizovaném západním světě umyje mýdlem, ztrácí u žen naprosto šanci! Alespoň v Austrálii, kde se to tak snaží vykreslit značka Lynx se svojí kampaní sprchových gelů. Lynx spustil microsite http://www.lynxeffect.com.au/lass/ a šíří video zásahové jednotky žen, které dohlíží nad voňavosti mužů ve městě a nekompromisně „přemydlí“ každého, kdo jim nezavoní, protože se umyl mýdlem namísto sprchového gelu. V Hall of Shame pak můžete nahlásit, pokud se chlap myje holčičím mýdlem a ne tím správným gelem. Kampaň vznikla s interaktivní agenturou Lowe and Rivet (Sydney).

Zapadá to do diskusí, které se vedly nad kampaní Rexony a prasátka. Říkám si, jestli se to s „hygienou v reklamě“ trochu nepřehání. Upřímně se přiznám, že se myji mýdlem (klučičím ;o)) a s tím, že bych Češkám příliš nevoněl, se často nesetkávám. Pokud se najde sponzor na letenku do Austrálie, rád udělám průzkum a poreferuji, zda je problém v českých dívkách nebo australském marketingu.

Tak jako tak je kampaň zajímavá a video dobře udělané, rozhodně s potenciálem se virálně šířit. Semiotický význam hlavní myšlenky se mi však moc nezamlouvá – důvěřuji, že současnou proměnu muže-super-hrdiny / dřevorubce v jemného naslouchajícího sportovně založeného taťku nebude nutně provázet averze vůči „klasickým způsobům očisty těla“.

O tom jak to funguje na americkém nytimes.com píše Reflex a „komentující“ pod článkem dávají jasně najevo, že chování editorů v tomto „newyorském“ přestižním online magazínu má smysl – zvyšuje kvalitu samotného článku, rozšiřuje ho či doplňuje.

Pravdou je, že v zemích, kde se cenzurovalo na státní úrovni, je dané slovo trochu jak červený hadr na býka. Jenže blog, online magazín, web je vždy v rukou nějakého majitele, je to v důsledku vždy privátní záležitost. Není to státní podnik, který musí brát ohledy na všechny. A už rozhodně se nedá argumentovat tím, že důsledným moderováním (to je to spráné slovo!) komentářů se porušuje nějaká svoboda projevu. Vždyť se dnes člověk může projevit na spoustě míst, má k tomu mnoho příležitostí, nástrojů (viz White Dog u Misantropa). A dokonce většinou i zadarmo. Radost z toho samozřejmě nemá jen jedna skupina lidí – ti jež frustruje vědomí, že nemají žádný názor, a proto by jejich soukromý blog nikdo nečetl.

Moderovat tedy? Ano!

Ps: Daný text se týká pouze komentářů u článků. Malinko jiná situace nastává u diskuzních fór, kde by moderování mělo být přeci jen omezenější. O tom třeba ale jindy ;)

Drahousek Zakaznik,

Ceska Sporitelna docasny prerusit tvuj ucet. Duvod : Karta Cislo nedostatek. My naridit tebe az k cely neurc. clen ucet aktualizovat asi tolik my pocinovat odemknout tvuj ucet.

Az k dat na pretres clen urcity aktualizovat beh cvaknout zde : http:/61.64.54­.189:8081/www­.csas.cz/index­.html

Druhdy tebe mit cely clen urcity beh , my vule poslat tebe neurc. clen elektronicka posta oznameni aby tvuj ucet is pristupny zas. Potom tebe > pocinovat pristup tvuj ucet kdykoliv. Clen urcity hlaseni darovat vule byt bajecna vec do drzost a opatreny do nas bezpecny databazovy . li tebe byt ve stychu az k darovat naridit hlaseni tvuj ucet vule byt automaticne odstranit dle Ceska Sporitelna databazovy

Copyright © Ceska Sporitelna , Vsechna prava vyhrazeny

Jak říká Petr Václavek ve výborném článku na PerfectCrowdu: „zazvonil zvonec, pohádkám o klasické reklamě je konec“. Z článku ocituji a něco přihodím:

Kdo jiný, než reklamní agentury by totiž měl být nositelem a hybatelem nových trendů? Kdo jiný by měl chodit za okraj známého a přinášet stále něco nového a originálního? Už to slyším. U nás se nic nového nechytne, klienti jsou takoví a makoví, za to jak vypadá náš reklamní trh mohou výhradně bojácní zadavatelé, v téhle republice je strašně malý trh a nic se nevyplatí podnikat… Co na to říct? Kdy naposledy se pokusila nějaká reklamní agentura přijít s něčím skutečně novým a originálním? Kdy naposledy se zkusila vžít do role zadavatele? Kdy naposledy tady někdo šel za okraj?

Strávil jsem posledních 5 let v online agentuře WDF a účastnil jsem se asi většiny tendrů. Je to onlinová agentura, takže se to nedá úplně srovnávat s tím, co Petr popisuje v příspěvku, ale za tu dobu jsme vymysleli velkou spoustu nápadů, která šla hodně „mimo obálku“ nebo „ven z krabice“. Po letech se z toho už vytvořila tradice, kterou asi každá agentura zná: kvůli nějakému nápadu se vyhrávají tendry a jiné nápady se pak realizují.

Problém malých a specializovaných agentur, které mají neotřelé nápady, bývá v tom, že nemají dostatečné know-how na to, aby jejich nápady byly reklamě efektivní sami o sobě. Především chybí znalosti z marketingových výzkumů a stabilizovaná metodika práce, která by zajistila, že neotřelé nápady nebudou jen nefunkční kreativní ústřelky. Klasické full-service agentury, které mají dlouhodobě přístup k datům a mnoho zkušeností zase nezmění zaběhnutý postup práce – nové myšlenky mladých accountů uběhaní directoři rozvíjet nebudou. (Kamenné agentury navíc stejně končí (en). ;o))

I tak s Petrem Václavkem úplně nesouhlasím v tom, že na vině jsou pouze agentury. Ty velké zatím prostě nejsou dostatečně silně tlačeni svůj přístup změnit. V poslední době ale například Vodafon takový tlak výtváří a možná ukazuje cestu, jak z toho ven. Agentury sice (potají) prskají, ale nic s tím nemůžou. VF si chce všechno dělat sám – OK. Osobně jejich proklamace úplně nechápu a myslím že sami doma všechno úplně nepůjde. Výše zmíněný článek na MicroPersuasion.com mluví také o tom, že dnes již většina „mediální firem“ nabízí jako produkt především produkci myšlenek, taky to, co by mělo být hlavní devizou agentur. Vychází mi z toho, že Vodafone a za ním postupně další klienti tak budou spolupracovat s malými „specializovanými agenturami“ a postupně jim v procesu předají to, co jim v tuto dobu trochu chybí – know-how a procesy zaběhnuté ve full-service agenturách (a to třeba to, že se musí zkoumat, analyzovat a testovat a když už klienty výzkumy dělá, agentura je musí umět využít). Malé mladé agentury si pak tato pravidla přetvoří podle sebe a vznikne nová generace reklamních institucí.